Pachycereus pringlei 1.70m
Výrobce: HANDMADE
Pachycereus pringlei pocházející z pouští a polopuští severozápadního Mexika je majestátní kaktus s mohutným kmenem, kdy někteří jedinci dosahují až metr v průměru. Nad zemí vypouští několik vzpřímených větví s 10-16 žebry. Mladé rostliny mají velké množství tuhých trnů, které s věkem postupně ztrácejí.
Rozšíření: Endemit severozápadního Mexika, kde roste ve státech Baja California, Baja California Sur a Sonora.
Ekologie: Druh pouští a polopouští. Nejlépe se mu daří v hlubších substrátech okolo dočasných vodních toků. Je však schopný růst i na zcela skalnatém podloží, pravděpodobně díky symbiotickým mikroorganismům na kořenech, které fixují vzdušný dusík. Vyskytuje se od hladiny moře po asi 1000 m n. m., na severu je jeho areál omezen výskytem mrazíků, vůči nimž je značně citlivý.
Popis: Největší kaktus světa, dosahující až 20 m výšky. Kořenový systém je mělký a umožňuje zachycení vzácných srážek. Bazální kmen může mít až 1 m v průměru, z něj vyrůstá několik vzpřímených větví s žebry. Mladé větve jsou na žebrech porostlé tuhými trny, starší větve trny ztrácejí. Květy vyrůstají od března do června na koncových větvích a jsou opylovány netopýry. Plodem je šťavnatá bobule.
Záměny: Dosti podobný je i druh Carnegiea gigantea, rovněž obří kaktus saguaro. Ten ale není tak mohutný, má žebra více nahusto a začíná se větvit až ve větší výšce. Do Mexika zasahuje navíc pouze v oblasti Sonorské pouště.
Ohrožení a ochrana: Jako ostatní zástupci čeledi Cactaceae je chráněn podle mezinárodní úmluvy o obchodu s ohroženými druhy rostlin CITES. Největší ohrožení tohoto druhu plyne z nadměrné pastvy a přímého kácení.
Poznámka: Jako jiné kaktusy asimiluje zejména pomocí zeleného pletiva na povrchu stonku, listy jsou přeměněny v trny. Díky silné vrstvě kutikuly je jeho transpirace omezena prakticky pouze na průduchy, což v kombinaci se specifickým CAM metabolismem umožňuje nesmírně šetrné hospodaření s vodou. Pro vyklíčení semen je nutné jejich projití trávicím traktem netopýrů či ptáků kvůli skarifikaci. Mladé rostliny poté dlouho rostou ve skrytu vzrostlých keřů, které je chrání před přímým sluncem a herbivory. Jedlé plody tradičně využívají lidé místního národa Seri.
