Notocactus Magnificus

Taxon
Notocactus magnificus (Ritter) Krainz, Kakt. und and. Sukk., 17 : 195, 1966
Eriocactus magnificus Ritt., Succulenta, 45 : 50, 1982
Parodia magnificus (Ritt.) Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 7 : 62, 1982
Druh byl pojmenován podle vzhledu, magnificus znamená skvostný, skvělý, nádherný.

Popis
Tělo
stonek zpočátku kulovitý, později prodloužený na dvojnásobek až trojnásobek šířky, 70-150 mm široký, jednotlivý nebo na bázi, vzácně nahoře odnožující, namodrale zelený, temeno v dospělosti zešikmené ke světlu, málo prohloubené a pokryté bílou vlnou. Žeber 11-15, přímá, 15-30 mm vysoká, v průřezu trojúhelníková, jen v mládí poněkud hrbolatá, hrany dosti úzké, u areol poněkud zesílené. Areoly bíle plstnaté, u semenáčků 1-1,5 mm široké a 2-4 mm vzdálené, umístěné na hrbolech, v dospělosti 3-5 mm dlouhé a 2-3 mm široké, málo vzdálené až navzájem propojené můstkem plsti. Trny u semenáčků jemné, bílé, odstávající okrajové v počtu 15-25, 5-8 mm dlouhé; středové hnědé, poněkud silnější, sotva delší, v počtu 8-12; v dospělosti 12-15 trnů, štětinovité, měkké, zpola dolů směřující, zlatožluté, 8-20 mm dlouhé, nerozlišitelné na okrajové a středové, v pozdějším věku navíc podél horního i dolního okraje areol velmi početné, bílé, jemné asi 8 mm dlouhé, ven až dolů směřující vlasy.
Květy
blízko středu temene, jen ve dne otevírající, nevonné, 45-55 mm dlouhé a široké; Okvětní lístky sírově žluté, vnější někdy s načervenalým koncem, 25-30 mm dlouhé, 12-17 mm široké, nejširší blízko horního konce, dolů se zužující až do téměř stopkovité báze, na konci tupě zkosené s jemnými zářezy; květní lůžko 8 mm široké, bledě žlutozelené, hustě šupinaté, šupiny přecházející v hnědou až bílou suchou, 2-10 mm dlouhou osinu, v paždí šupin hojná bílá vlna; květní trubka nálevkovitá až zvonovitá, 8-12 mm dlouhá; nitky světle žluté, 10-13 mm dlouhé, prašníky světle žluté, malé; čnělka světle žlutá, asi 33 mm dlouhá, z toho asi 15 mm připadá na 10 roztažených, shodně zbarvených ramen blizny, která přesahují prašníky.
Plod
kulovitý asi 10 mm v průměru, ve zralosti praskající kruhovitě blízko nad bází.
Semena
asi 1 mm dlouhá, 0,7 mm široká a 0,5 mm tlustá, u báze zřetelně zúžená, testa červenohnědá, s malými kuželovitými hrbolky, hilum podlouhle oválné, bílé.

Variety
Notocactus magnificus je značně jednotný, drobné rozdíly je možno pozorovat v odstínu vybarvení trnů, převládající barva otrnění se mění od světle žluté po nahnědle žlutou. Mimoto některé rostliny začínají dříve odnožovat než jiné, které zůstávají déle solitérní a dosahují větší šíře stonku. Tyto méně odnožující rostliny také většinou dříve kvetou. Jako N. magnificus byly označeny sběry:
HU 18
FR 1270.

Výskyt
N. magnificus pochází z brazilského státu Rio Grande do Sul, ze Serra Geral.

Pěstování
N. magnificus roste dobře i na vlastních kořenech. Je však nutné, podobně jako u ostatních blízce příbuzných druhů, poskytnout mu pro jeho kořenový systém dostatečný prostor. Nejlépe se vyvíjí ve velkých miskách. Při přezimování je nutná poněkud vyšší teplota než u většiny druhů rodu Notocactus, alespoň 10 stup. C. Rovněž v době růstu je kořenový systém při nízkých teplotách choulostivější na trvalé přemokření.